Ukončení sezony 2009 - závěrečné vyhlášení výsledků
středa 28.10. 2009

Tradiční vyhlášení výsledků se konalo v obvyklý termín na neobvyklém místě. Nepřemisťovali jsme se do Leštiny, ale zůstali jsme "doma" v Šumperku. Organizace se ujal Ivan Vavřík a SK Salith Team. To je tak k organizaci a místu vše. Kdo tam byl, ten to už stejně ví, kdo tam nebyl, jeho chyba !!!

Po krátkém proslovu a uvítání jsme vyrazili městem na přehradu Krásné, kde následovalo hromadné focení a taky vyslékání teplých svršků, protože se jaksi oteplilo. A taky jsme se museli rozhodnout, kam to vlastně pustíme, aby jsme nepropásli starostu. Ženy a děti volily únikovou variantu a z Anenského dvora to luply po panelech do Vikýřovic a zpátky do Šumperku. Odolnější muži se vydali osamoceni ( jedinná ortodoxní bikerka, která by rozhodně přízní mužů nepohrdla je totiž v lázních se hřbetem - čímž ji všichni zdravíme ) ke včelínúm a dál po trati Mrtvého muže až na "pěticestí". Z této křižovatky lesních cest jsme zburáceli úvozem na louku ( jeden polet přes řidítka a ohradník, krátké osvěžení vysokooktanovou slivovicí ) a sfrkli jsme do Vikýřovic na asfalt, po kterém jsme švihali téměř až do Rejchartic. Suchý asfalt jsme vyměnili za mokrou šotolinku vedoucí na Tulinku ( místní znají ). Pro zpestření jsme volili variantu "kořínky", která prověřila pilotáž a obutí nejednoho borce. A že se jich nevyválelo málo !!! Od Tulinky jsme to mrskli po modré turistické značce a pokračovali v prověřování technické zdatnosti na Holubí vrch. Tam jsme přeťali silnici a krásným uklouzaným trajlíkem jsme pukali kolem vodárny až na "Hluchák". A to už bylo tak akorát, aby jsme dorazili včas na slavnostní vyhlášení výsledků a dekorování vítězů panem starostou.

Za C.A.C se na vysněnou bednu dostal pouze náš nejmladší reproš Marek Hejtmánek a to hned na stupínek nejvyšší. Tímto gratulujeme !!! Další C.A.C sokolíci skončili těsně za prestižními místy.

No a to je všechno, sezona je fuč a teď nás čeká šábes a jiné radovánky. Kola už nebudou hrát prim, ale určitě se na ně nebude prášit. To rozhodně ne !!! A budeme se těšit na jaro a další sezonu. Už aby to bylo !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Znovu Praděd - téměř uzavření sezóny
pondělí 28.09. 2009

Téměř jako zázrak zněla zpráva o pondělním švihu na Praděd. Měli totiž vyrazit i borci, kteří jinak své šemíky sedlají více než sporadicky. A to nejen tento rok. Barva vyhnal pavouky z drátů kol a po dvou letech ( nebo že by po třech ??? ) se rozhodl pokořit horu, kterou máme v Šumperku jako na dlani.

Kdo by ale čekal třicetihlavý peloton, ten by byl hóóódně zklamán. My se už nedokážem domluvit ani na hodině odjezdu. Ale i tak se nás u bývalého DBV sjíždí na tuto sezonu nebývalé množství. A bylo by nás víc, ale nachlazení a záludné choroby odstavily minimálně pět kousků. Něco zhatily rodinné návštěvy, něco technické problémy se šemíky a jiné sporty, zbytek lenóra ruku v ruce s Amorem. Ta láska, to je panečku mocná čarodějka !!! Michal by mohl vyprávět.

Na seřadišti se dozvídáme, že Guru - zakladatelé vyrazili již hodinu před námi. Na nic nečekáme, zacvakneme kufry do pedálů a mažeme směr Kouty, výchozího to bodu pro slavnostní dobytí Pradědu. Plán cesty je následující : Šumperk, Kouty, Petrovka, Švýcárna, Praděd a pak se uvidí !!! Před Pelikánem přibíráme Pitrise a hrneme si to dál. Při výjezdu Jezerníků potkáváme Guru předvoj, ale ten už míří zpět do města, respektive do hospody. Zástupem turistů prokličkujeme na vrchol Altfátru, zhltneme traťovky a valíme dolů. Nahoře fučí jako svině. Bereme to zpátky na Švýcárnu a peprným sjezdíkem proletíme přes Jezerníky až na Kamzík, kde točíme mírně vpravo a dalším kamenným singlem vyprašujeme směrem na Červenohorské Sedlo. Tady se skupina dělí. Část mrská po vodárenské do Kout, část míří omrknout situaci na Vřesovku. Z Vřesky se vracíme k Bílému sloupu a po zelené TZ vyprašujeme nádhernou pěšinkou na samotný vrchol Šindelné hory. Lesní singlík nás zavedl až nad horní stanici lanovky Šindelná. Dál je to rutina : Anín, Knížecí cesta, Bukovice okraj, Velké Losiny, Rapotín a Šumperk - Pivnice u Švábů. Tam se naše grupa opět spojuje, ba co víc, rozšiřuje se o kustoda Ivu, maminku Kačku s Ádou a ani Pitriska nemohla v šenku chybět. To dá přece rozum !!!

Celková kilometráž je značně rozdílná, nejdelší varianta atakuje stovečku a dva tisíce metrů převýšení. Pěknej účet !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Rychlebské stezky - Černá Voda
neděle 20.09. 2009

Parta nadšenců, vedená Pavlem Horníkem, se rozhodla oživit staré lovecké chodníky a vybudovat traily, které nabídnou jezdcům co největší zážitek z jízdy na horském kole. Plivli si do dlaní a zatím co my jsme si celé léto užívali bikování, oni dřeli v lese nad Černou Vodou. Tohle všechno a mnoho dalších užitečných informací je k mání na webu stezek.

Nás zajímala realita a taky jsme byli zvědaví, jak jsme na tom s technikou. Znáte to, každej si myslí jakej není excelentní sjezdař a technik. A pak přijde první balvan a už je šlic v kalhotech !!! Zjištění bylo prosté - nejsme na tom nejhůř, ale ani nejlíp !!! Občas jsme brousili kufry o zdejší žulu. Ale lepší ošmajdaný polobotky, než vytuněnej mazlík vejpůl. O tom by mohl něco povyprávět Arnošt, kterej lupl ukázkovou šipku z lávky do podrostu na samém počátku stoupacího okruhu. Chybou asi bylo, že to dal i s kolem. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Vono těch poletů přes ródla bylo víc. Vyvrácené prsty, oteklé kolena a naražená ramena hovoří jasnou řečí - že se na to, magoři staří, nevybodnete. Ale jinak to byla krása a i při nedobrovolném leteckém dnu jsme se docela pobavili. Co, Zbyňo ?!? Určitě si dáme někdy repete.

Za fotky se omlouváme, tentokrát nic moc. Spoustu přepálených, rozmazaných a jinak zmršených. Ale jiný prostě nemáme, tak jsou tady !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

A ještě video redaktorů MTBs.cz, které vám virtuálně přiblíží celou trať Rychlebských stezek, respektive první dokončený okruh včetně "Walesu". Budete čubrnět na drát !!!

Okolo Pradědu - kdo je tady při zdi sráč ???
neděle 06.09. 2009

Nejprve něco málo statistiky, páč to věda je : ujeto 110 km ( Libina 126 km ), nastoupáno krásných 2.500 výškových metrů, 7 hodin v sedle kola, dva defekty, max. speed 71 km/hod - dosaženo na vodárenské cestě z ČHS do Koutů, teplota max. 26 °C, teplota min. 8 °C.

Tak trochu s obavou jsme přijížděli na seřadiště a vyhlíželi červené dresy. Kolik pak nás asi tentokrát bude ??? Počasí zrovna k dálkové jízdě nevybízelo a text (*) SMS zprávy, kterou bylo v sobotu potvrzeno konání akce, zřejmě vyděsil i ty téměř rozhodnuté bikery. A tak šest borců připravených obkroužit Praděd bylo příjemným překvapením. Nutno podotknout ranní teplotu 10 °C a oblohu v barvě olova.

Trasa byla naplánovaná následovně : Šumperk, Traťovka, Skřítek, Pod Ztracenými kameny, Alfredka, Mravencovka, Karlov, Hvězda, Karlova Studánka, Videlský kříž, Červenohorské sedlo, Kouty nad desnou, Šumperk. Nebyla to žádná novinka, absolvujeme to každý rok a ne jednou.

Alin, překvapení dne, se ujal role lídra a vystřelil směr Traťovka. Rovinky jel jako kat !!! Ale nic netrvá věčně a na Skřítek vyburácel již značně zavzdušněn a rozhodl se k ústupu. Bylo nás o jednoho míň. Další ztráta nás čekala těsně před Alfredkou. To si Šolis vzpomněl, že musí být ve tři doma a pakoval se. Škoda, všechno nej bylo teprve před náma. Hlavně počasí se umoudřilo a udělalo se taliánský azuro. Sice kosa, ale modro bylo. Zbytek trasy, řečeno mluvou lampasáků, se nic zvláštního nestalo. Užívali jsme si nedělní švih a pusté chodníky po jesenických hvozdech. A kdo se k nám nepřidal, mohl jenom litovat. Tak příště, sokolíci !!!

(*) Nic pro při zdi sráče !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Moravský Bikemaraton Leština
sobota 22.08. 2009

Osmý ročník Moravského Bikemaratonu se pro tentokrát neobešel bez naší účasti a dá se říct, že jsme obsadili všechny trasy a téměř všechny kategorie. Závodu chtivých bikerů se sjelo do Leštiny víc než dost. Až nám z toho šla hlava kolem. Hlavně Karlíkovi, kterej měl premiéru a jak později prozradil, možná i derniéru. Moc lidí, moc tlačenice, moc velký tempo, jindy moc pomalý tempo ... Prostě moc "musíš" a na to není zvědavej.

My ostatní, co jsme už nějakej ten maratonek absolvovali ( v naší dřevní minulosti ), jsme alespoň potkali spoustu známých tváří a připomněli jsme si atmosféru závodu. Má to něco do sebe, hlavně po dojezdu, kdy člověk zapomene na trápení a dřinu na trati. A že se v Leštině biker zapotí, tak na to vemte jed. Obzvlášť osmdesátka dá nezávoďákovi zabrat. Ani ne tak opakovaný výjezd po lukách nad Brníčkem, ale nenápadné, táhlé stoupání z Hrabové. To si na dlouhé trati taky užijete dvakrát a je to teda zabiják !!! Alespoň pro nás - familii Šmoldas and Zlámal. Jinak gut. Široký cesty, kořínky nahoru i dolů, jednomužné stezičky. I pár ošemetných sjezdíčků se najde. Všude se dá vcelku slušně upalovat. O tom ostatně svědčí časy vítězů.

Počasí tentokrát nevydrželo až do samého finále a těm pomalejším, tedy i nám, konec závodu fajnově zachcalo. Ale bylo teplo a těch pár kilometrů ve vodě se dalo zvládnout bez problémů.

Fotky v galerii jsou mixem několika fotografů včetně firmy foto Kocián.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ač to zní téměř neuvěřitelně, je nás v klubu 34 kousků. Kompletně jsme se snad ještě nikdy neviděli. Jen tvrdé jádro se potkávalo víkend co víkend na švihu. Ale i to je pro rok 2009 minulostí. Zbylo malé jadérko, jadérečko.

Copak to Karel asi vyhlíží v tisícihlavém davu ??? Že by své teamové kolegy a kolegyně ??? Kdepak asi jsou ostatní sokolíci a draví borci ??? Že by jiný konkurenční závod ??? Pravda je mnohem prostější. Z mnoha našich kolegů se pro tuto sezónu stali profesionální grilovači a opékači všeho možného. Hlavně že se dýmí z ohniště. A právě předvečer Leštiny padl na grilovačku v Bozéňově, kde slavil Laďa s Hanesem narozeniny. A po takové taškařici se zrovna moc za kočárem nepráší. Tož tak. V mini galerce je pár obrázků.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Děd Praděd
sobota 15.08. 2009

Minulou sobotu jsme splnili slib Odrovi ( hostující člen č. 2 ) a vytáhli jsme ho přes Skřítek a Branku na Dlouhé stráně, kde ještě nikdy nebyl. Ti pražáci !!! A protože mu chyběl na pažbě zářez i za dobytí Pradědu ( Ti pražáci !!! ), nachystali jsme to na tento víkend. Ale co čert nechtěl, Ondra musel vyrazit do Beskyd. A když už to bylo tak pěkně naplánováno, vyrazili jsme sami. V sestavě pro toto léto osvědčené a téměř neměnné : Karel, Luděk, Aleš, Arnošt a stíhala nás Jitka.

Trasa klasická, není co popisovat. Nejkratší cestou do Koutů a pak na Petrovku a Kamzík. Před Jezerníky nás dojela Jitka, která nemohla skrz brigošku dorazit včas na seřadiště. A taky jsme v protisměru potkali babičku Maju s juniorem Honzou, kteří si střihli hřebenovku a vraceli ce domů. Pěšky !!! Vyburáceli jsme na Švýcárnu a bez otálení pokračovali směr Praděd. Lidí jako máku. Malá sváča na vrcholu a hurá na Ovčárnu a dál směrem Hvězda. Dolů to byl docela frkot, brzdy jsme nechali u ledu a mastíli to víc jak sedmdesát. Těsně před Hvězdou jsme si to mrskli do ostrého pravého výjezdu k závoře a kvaltovali jsme směr Karlov. Cestu jsme si okořenili odbočením na žlutou TZ a suprovým sjezdíčkem. Kameny, kořeny, klopenky a nakonec uzoučkej singl. Ale to už jsme byli v Karlově. Ve vzduchu byl cítit podzim, který se pomalu, ale jistě připravuje převzít moc nad počasím. Cesta pokračovala na Mravencovku, Alfredku ( svačina ) a na Skřítek. Od Alfredky vede až pod Ztracené kameny vcelku luxusní dálnice. Nový to počin Strabagu, který se ke svému dílu hrdě hlásí ohromnou cedulí. No a od šutrů jme to mrskli na Skřítek, po modré TZ pokračovali směr Rabštejn a nakonec jsme se vyloupli těsně nad Hvězdou. Po asfaltu jsme sklouzli na Traťovku, kde jsme zase zajeli do lesa na žlutou TZ, která nás zavedla až na přehradu Krásné. A to už jsme byli vlastně doma.

Super švih, kterej neměl chybu. Počasí ideální na bikování. Suma sumárum : 95 km ( bří Kořínkovic o 32 km víc ), převýšení 1.875 metrů. Dobrá práce !!! Dobrá lóka !!! Bajking jak cyp !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Tour de Šeráček
neděle 09.08. 2009

Jako obvykle, když vyrážíme někam dál, dáváme si spicha už na desátou dopolední. Na seřadišti marně vyhlížíme známé tváře, ale kupodivu NIC !!! Pro letošní sezonu vlastně NIC překvapivého :-(

Ale nevadí, máme nové sokolíky, nové nadšence. A pár hostů k tomu. Dva Tomáše. Brali jsme to směrem na Tulinku, Rejchartice, Dianu a Žárovou. Dál jsme ho mastili celkem v klidu na Pekařov a Tři kameny. Na Přemyslovském sedle jsme si trochu odfrkli a pukali vzhůru na Černou stráň. Následoval rychlý sešup na Zadní Alojzov a přejezd na Banjaluku. Odtud to bylo nad Ostružnou už jen kousíček a očekávaná taškařice mohla začít. Nad Pěchotním srubem jsme se rozloučili s jedním z Tomášů, páč mu selhala technika na jeho super zimáku. To další Tomáš - "furt kilo", pokračoval za neustálého telefonování dál. Od bunkru jsme stoupali až na Čerňavu a tam došlo na lámání chleba. Pod lanem vleku jsme si to namířili kolmo na vrstevnice vzhůru sjezdovkou. Místy stoupání 30%. Bezva počin pro zrychlení tepové frekvence. Ale nic netrvá věčně a za pár minut jsme byli u horní stanice. K chatě Jiřího to už bylo coby kamenem dohodil. Vyždímali jsme pot z přileb, nadupali se kofeinem a polívkou. Tom - "furt kilo" protočil dalších pár desítek minut ze svého výhodného mobilního tarifu. A hurá do sjezdu richtung Filipovice. Což je modrá TZ a echtovní sjezdíček se vším všudy. Trochen vyklepaní po sjezdu jsme ve Filipovicích zamíříli směrem na Bělou pod Pradědem. Po pár set metrech nového asfaltu jsme otočíli vpravo na lyžařskou značku, která nás po několika kilometrech stoupání přivedla na Miliónovou cestu vedoucí od Videlského sedla. A to už bylo na Červeňák vcelku kousek a hlavně po pěkné vrstevničce. Na ČH sedle jsme zmobilizovali svoje síly ( někteří své poslední ) a v sedle šemíků vypukali cvičnou sjezdovkou na cestu vedoucí k Vřesovce. Na Vřesku jsme se ale mohli vyprdnout a valili jsme po úbočí Šindelné hory až do Koutů nad Desnou. A tím celá ta sranda skončila, páč dál to bylo na vyšvihání po asfaltu. Konečná byla v Hanse.

Horu Šerák jsme úspěšně pokořili a zbývalo stejně úspěšně zdolat několik desítek půllitrů stejného jména a jedenácti stupňové voltáže. Což pro nás nikdy nebyl problém. Navíc nám s tímto nelehkým úkolem pomáhal zbytek party, který se vrátil ze švihu na Rabštejn. Suma sumárum : 102 km, 2.500 výškových metrů, 56 piv. Dobrej počin na neděli !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Dolní Morava - areál Větrný vrch
úterý 28.07. 2009 - úterý 04.08. 2009

Okolí Dolní Moravy známe vcelku důvěrně a tak jsme měli, co se týká bikování, jasno. Nemohlo rozhodně chybět bájné "Rio Pecos" ( Koňský hřbet - Uhlisko - Podbělka - Sviní hora - U čtyř rohů ) s přejezdem na Paprsek a taky třetí etapa Glacensis MTB Bikechallenge. Ta nás zavedla na území Polska a byl to pěknej záhul. Ostatně to měla být nejtěžší etapa závodu. Pro nás to znamenalo devadesát peprných kilometrů okořeněných 2,5 tisícem výškových metrů. Omrkli jsme taky Suchý vrch a část tratě prvního ročníku MTB maratonu Jeřáb, která se kroutí kolem stejnojmenného kopce a Svaté Trojice.

Úbočí nad Dolní Moravou jsme pokořili mnohokrát, cest a cestiček je tam nepočítaně. Drandili jsme ve dne i v noci. Noční Sviní hora je fantastická.

Taky jsme mohli vidět v akci echt bikery a bikerky na Bike festu v DM parku. Pár jich metalo pořádný polety. Krev nám tuhla v žilách. Večer Bike fest zakončil koncert několika kapel a diskotéka. Byli jsme tam suverénně nejstarší :-(
Jimak na Dolní Moravě probíhal celý týden Marosana camp a tak se bylo na co dívat.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ne všichni dorazili do údolí Moravy za účelem každodenního bikování. Ne, že by si nedali říct, ale rodičovské povinnosti jim to nedovolily. A tahat třicet kilo ve vleku taky není žádnej med !!! Petra s Alinem ví svoje. Ale vozejk s malým Lukášem na Rio Pecos vysmýkali.

Děcek máme jako máku. Hlavně těch úplně mrňavých. Populační explozi jsme tedy zajistili na sto procent. Tak jsme oplégry naložili do aut a vyvezli do hor. Maminky těch nejmenších si asi dovču moc neužily. Hlídat stádo blech vydá za stokilometrový švih. A za týden to hodí pěkný etapák. Starší puberťáky jsme ani moc neviděli, ti měli vlastní program.

Necyklisti, psi, milenci a milenky ( čerství i ti starší ) podnikli několik výšlapů do okolí a pokořen byl též vrcholek Kraličáku. A to hned dvakrát. Také tenisový kurt a pinpongový stůl byly v permanenci. K nemalé radosti kopaček, kteří se na Moravě soustředili na nastávající sezónu. Taky na trampolínu jsme se těšili, ale tu stačil fotbalový potěr rozlámat, takže bohužel kužel. Holt fotbalisti se nezapřou v žádném věku.

Počasí jsme měli také exkluzívní. Pouze jedna prima noční bouře na závěr pobytu - blesky jak hovado. Rovnou nad náma, takže zvukový doprovod byl opravdu impozantní. Pak to prásklo do rozvaděče a bylo po srandě !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Temenický Klapušák - Furt kilo !!!
sobota 11.07. 2009

Krátká pauza v Šumperském i Šnečím poháru zapříčinila hojnou účast bikerů a bikerek na dalším XC klání, které tentokrát figuruje v obou pohárech. Na louce Pod Lovákem se rojili bikeři všech věkových kategorií ze Zlatých Hor, Písečné, Opavy, Jeseníku, Vrbna pod Pradědem, Olomouce, Uničova ... A že závoďácí jezdící Šneka žádní šneci nejsou, to mohli šumperáci poznat hned po prvním kole, které na hravé trati celý balík pěkně roztrhalo.

My jsme na start dorazili právě v okamžiku, kdy se masa bikerů dala do pohybu. Ani jsme nestačili zachytit startovní lajnu. Přilítli jsme od Bohdíkova a jak jsme byli rozjetí, hned jsme to lupli do háku za balík a "hnali" jsme ho před sebou. Mazali slušně ! Pár set metrů po startu se na úzké polňačce smotal jeden nešťastník a další, jedoucí kolo na kolo absolvoval ukázkový polet přes řidítka. Naštěstí ne s dopadem na hlavu, páč si helmu vezl frajersky na zádech jako Mexikánec sombréro. Takto ozdoben absolvoval celý závod. Inu proti gustu ...

Dál se již nic dramatického neudálo. Pár lidí sice ještě lehlo, ale to k bikům patří. Závodní atmosféra nás doslova pohltila a nostalgicky jsme zavzpomínali na naše "závoďácké" působení. Musíme se k tomu zase vrátit. A ne hledat tisíc výmluv, proč to nejde. V galerii je na dvě stovky fotek, které se snaží zmapovat celou trať připravenou Tomášem Zlámalem a jeho partou.

Oku bedlivého pozorovatele zajisté neunikne, že se v balíku pohyboval excelentní šumperský dentista Jirka. I v ostatních lékařských oborech bylo o bikery a jejich mazlíky postaráno. Veterinární rada Milan Konopa i MUDr. Petr Čejka, jehož služby cyklisté ocení až na cestě poslední, páč dělá šéfa patologie. Biku zdar !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Rio Pecos a Barva Camp
sobota 04.07. 2009

Jak souvisí legendární ( bejvávalo ) Barva Camp a Rio Pecos ? Dá se říct, že vůbec ! To se jen tak schumelilo. Tradiční Barva Camp se koná každoročně na svátek Cyrila a Metoděje. Bohužel už druhým rokem bez kol, což jaksi nezapadá do konceptu klubu, který nese ve svém názvu slovíčko " cyklistů ". Takže ti, kteří ještě nedali kolům vale, se domluvili na sobotním švihu na Rio Pecos a následné návštěvě v Hynčicích na Campu.

Sobotní ráno bylo jako stvořené na dálkovou. Azurové nebe a teplota atakující téměř třicítku. Sešlo se nás u "DBV" šest kousků z C.A.C a jeden host hájící barvy Piranha Bike Clubu. Poměr celopér a pevňáků byl téměř 1:1.

Nejkratší cestou a tedy tou asfaltovou jsme se překulili přes Klapuše do Bohdíkova a po trati Svaté Trojice jsme vypukali na Rovinky nad Štědrákovou Lhotou. Odtud opět nejkratší cestou po žluté TZ ke Svaté Trojici a dál po úbočí Jeřábu směrem na Horní Orlici a Hedeč. Obkroužili jsme klášter a smrskli to do Králík. Odtud nás červená TZ zavedla až nad Dolní Moravu. Stoupání po loukách bylo opravdu lahůdkové. Nejvíc se zamlouvalo Zbyňovi. Červená značka se klikatí za Zbojnickou chatou podél státní hranice až na Kraličák, ale my jsme kousek za chajdou vyrazili po neznačené lesní cestičce poznamenané intenzivní těžbou směrem k vodopádům Pod Strašidly. Po výživném stoupáku následoval ještě výživnější sjezdíček. Tři brody, hafol vody, slizké šutry a pěknej sklon. Vynikající kombinace. Tímto sešupem jsme se dostali až na křižovatku s asfaltečkou, která vede od Dolní Moravy. Otočili jsme vlevo a začali pomalu stoupat na Rio Pecos. V mapě toto jméno určitě nefiguruje, ale nám se líbí. Lepší jak Sviní hora. Nám stačilo, že jsme se sviňsky nadřeli, než jsme se vydrápali až na vrstevnicovou šotolinu, která se vlní ve výšce cca 1200 m nad mořem až ke Čtyřem rohům. Což je zhruba deset kiláků. A k tomu nádherné výhledy !!! Od Čtyř rohů jsme valili ( Zbyňa opět nejvíc ) vlevo, po druhém úbočí Souše až na červenou značku. Je to značená cyklotrasa. Zavedla nás přes Mokřiny až ke kótě Pod Srubem. A pak už to je nad Hynčice k horní stanici lanovky kousek.

A aby to nebyla nuda, tak začalo pršet a Zbyňa bodl. Kilometr před cílem. Tomu se říká pešek. O to víc nám později šmakovaly palačinky, které jsme si objednali v restauraci u spodního vleku. Krásná práce !!!

No a tím vlastně vejlet skončil. Půlka nás zůstala u Barvy a půlka valila domů. Nejvíc nenažranej po kilometrech byl Karlík, kterej kroužil ještě nad Šumperkem a natočil tak 141 km !!! Dalším super ultra maratoncem byl Arnošt, kterej na švih dorazil až z Libiny a tudíž se do Libiny zase musel vrátit. Takže nedobrovolně ujej 145 km. Hodně slušný !!! A novic Zbyňa musel také švihat domů, což mu popohlo k jeho dosavadnímu rekordu a urazil zhruba 104 km.

My ostatní jsme se v duchu letité tradice Dne nezávislosti družili na chatě, popřáli bývalému bikerovi a současnému tenistovi hodně zdaru k životnímu jubileu, pekli maso, pili jedenácti stupňové pivo a vysokooktanovou slivovici mírně ochucenou medem a nějakou tou bylinou. Taky jsme zavítali na návštěvu k restauraci u vleku. Tam nám za odměnu zahráli takový fláky, že to svět nepamatuje. Rozbalili jsme to v plné parádě. Ostatně jako vždycky v restauračním zařízení. Na kole už takový výkon nepodáváme. Pekelným tancem a hrou na imaginární hudební nástroje ( obzvlášť sólová kytara byla v kurzu ) jsme k dovádění zlákali i manželku DJ a majitele areálu v jedné osobě. Po několika hodinách trojčení jsme se odebrali na základnu. A aby to nebylo tak fádní, upad Alin cestou hubou rovnou na zem. Což je taky tradice.
A to je z Barva Campu všechno. Za rok ahoj !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Králecký úvoz
středa 27.05. 2009

Páč se snažíme o co největší rychlost při zveřejňování nafoceného materiálu, nezbývá moc času na vymýšlení komentářů ke galeriím. Takže jenom ve zkratce. Obrázky nejsou vždy zcela gut, kontury místy neostré, kompozice nic moc. Prostě fotograf i foťák nestíhá takový kalup. Ale věříme, že nám to odpustíte a odměnou bude hafol fotek.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Časovka na Dlouhé Stráně
středa 20.05. 2009

Fotit časovku do vrchu a k tomu ještě s hromadným startem není žádnej med. Člověk musí docela upalovat, aby mu závodníci neujeli a stihl jich v rámci možností vyblejsknout co nejvíc. Naštěstí na této časovce existuje zkratka, která umožní i méně zdatnému bikerovi poodskočit alespoň na chvíli závodnímu poli. A fotit. A ještě u toho zanýtovat roztržený řetěz jednoho nešťastníka. Ale i tak se na obrázcích nenajdete všichni. To prostě nešlo, na to ta fazóna opravdu není !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Sokolíci na nedělním švihu
neděle 17.05. 2009

Michal, Jura a další Michal si vyšlápli sólo ( bez otravných starochů ) do okolí Rabštejna a Alfredky. A když už byli tak vysoko, tak to z Mravenčího sedla lupli po žluté TZ pod Ztracené kameny a dál na Pytláckou stezku. Urazili osmdesát kiláčků a určitě nastoupali hafol metrů. No a při té příležitosti pořídili pár obrázků. Tak je předkládáme v téměř nezměněné podobě. Rozjívené mládí !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Leznickéé Hóópan - Šumperský pohár horských kol zahájen
středa 13.05. 2009

Druhý ročník Hóópanu je za námi a kdo by čekal nějaké zmatky či rozbahněnou trať, ten asi zapomněl kdo závod pořádá. Protože Chlebňovi zásadně svítí sluníčko a je vždycky azuro. Ať se jedná o mini závod, nebo óbr maraton. Okolím Lesnice sice pár dní před závodem prolítla pořádná bouře s kroupama, ale na trati to nebylo vůbec vidět. Nebýt fotek v mobilech místních, ani by se těm bajkám o půl metru ledu na zahradě nechtělo věřit.

Hóópan byl prvním závodem z celé série pohárových závodů a po zimě se na startu sešlo poměrně slušné zastoupení všech místních i vzdálených klubů. Nenápadný brdek Markovice ( 475 m n.m. ) dokonale prověřil, jak na tom jednotliví borci jsou. Nejen ve výjezdech, ale i ve sjezdech. A na Markovici je singl pěkně dlouhej a ostrej.

Ve finále se žádný překvápko nekonalo, favorité potvrdili svoje postavení z minulých let. A jak to bude dál se dozvíme příští středu. Časovka na Dlouhé Stráně je nekompromisní.

Další fotky jsou na Rajčeti : Tady je něco z polí a luk ( triatlet ) a nechybí ani pořádný akční foto ze sjezdů ( unca ).

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Rešovské vodopády a hrad Sovinec - repete po roce
neděle 10.05. 2009

Tolik plánovaný celodenní výlet se ve finále nesetkal s nikterak závratnou účastí. Ti, co chtěli jet, se museli v převážné většině zklonit před tíhou pracovních povinností, popřípadě před nemocí a úrazy. Ti, co jet mohli, tak těm se zase líbilo mnohem víc lenošit a zvítězil gaučing.. Ale oproti loňskému roku tu přeci jenom jakýsi posun byl. Místo tří kousků jsme jeli čtyři. Ve srovnání s naší členskou základnou to je neuvěřitelných 13 procent. Za dvaadvacet let pojedeme v plném počtu. Pokud se toho ovšem dožijeme !!!

Trasa kopírovala loňský švih, není nutno nic měnit. Pouze návrat by mohl být někde lesem a ne po asfaltu. Ale nemůžeme mít všechno. Devadesát kilometrů podpořilo 1.800 výškových metrů, což je celkem slušnej základ pro to, aby člověka druhej den bolely nohy.

Další švih tímto směrem je ve hvězdách. Na řadu teď přijdou vyšší partie Jeseníků, páč sníh je konečně v nenávratnu. Takže Paprsek, Sviní hora, Praděd a podobně. Kolu zdar !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Nedělní švih nahoru a dolů
neděle 03.05. 2009

Na neděli jsme si nachystali kombinaci několika prověřených tratí a výsledkem byl hodně dobrý švih o celkové délce více než 70 km s převýšením 1.600m. Určitě by stálo za námahu zpracovat trať do mapky a uveřejnit v sekci Bajkování, která je stále ve fázi zrodu.

Startovali jsme, jak velí tradice, od bývalého DBV, nyní BPS. I tentokrát naše prořídlé řady rozšířil cyklo host, tentokrát sokolík z Hrabenova, hájící barvy pekařů z Leštiny - Honza Durchánek. Profrčeli jsme městem a nejkratší cestou zamířili na přehradu Krásné. Dál jsme pukali částečně po trati mini maratonu Mrtvý muž, to jest směr Anenský Dvůr - Trousnice - Příčná stráň - Prostřední skála. Odtud směr Traťovka a Hvězda. Pár set metrů za Hvězdou jsme odbočili vlevo a po krátkém výjezdu narazili na modrou TZ, která nás zavedla až na Skřítek . Tam jsme omrkli pár motorek a valili po zelené TZ dál. Čekal nás výmrsk Pod Ztracené kameny. A to je opravdu výživné kopčisko. Z této kóty jsme ujížděli podél Břidličné hory k Jílkovu pomníku a dál parádními sjezdíky až na Kosaře. Odtud je to kousíček na Branku, tak jsme to tam vyburáceli a svištěli nad ekostezkou Švagrov na Vlčí sedlo. Následoval průjezd oborou a po krkolomných sjezdech jsme vypadli na státní za Vernířovicemi. Dál to bylo jednoduchý, Maršíkov, Velké Losiny, Rapotín, Vikýřovice a penzion Hansa.

Celá trasa je nahoru a zase dolů. Prudké výjezdy, rychlé sjezdy, několik brodíků a především krásné výhledy po okolí. Stojí to rozhodně za hřích a za trochu té kyseliny mléčné.

Během švihu se nic zvláštního nestalo. Pouze předseda buzeroval mladé a neklidné sokolíky před posledním ošemetným sjezdem, aby pak v tomto sjezdu absolvoval ukázkový polet přes ródla. Tuto parádičku vylepšil jedním saltíčkem s dopadem na hlavu a rameno. Kolu se nic nestalo, rameno bolí jako čert. Ale klíční kost zůstala celá. Bajking jak cyp !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Májová vyjížďka ke Škaredé jedli
sobota 02.05. 2009

Prodloužený víkend na samotném počátku května nás zavál nejprve v pátek ke Třem kamenům nad Přemyslovským sedlem a v sobotu ke Škaredé jedli. Ani nevíme, proč se to tak nepatřičně jmenuje, když je kolem tak nádherně.

Naše základní sestava ( nutno dodat, že letos hodně prořídlá ) se pro tentokrát rozrostla o druhého z dua bratrů Kořínkových a o Tomáše Bína s jeho vymazleným celobrčkem Intense. Postupně nás díky zdravotním problémům opouštěli jednotliví parťáci a tak jme k finiši cesty dorazili v docela komorní partičce. Popisovat trať nemá snad ani smysl, je to notoricky známá lokalita.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Primavera C.A.C
sobota 04.04. 2009

Zatím co se naši potentáti v matičce Praze můžou zbláznit z návštěvy Baracka Obamy a tančí kvapík jak Velký bratr píská, my jsme si slunečnou sobotu užívali v krapet jiném rytmu.

Počasí u nás ovlivňuje tlaková výše se středem nad Černým mořem.Dnes bylo skoro jasno, v Čechách během dne polojasno. Nejvyšší teploty 18 až 22°C, v 1000 m na horách kolem 13°C. Slabý proměnlivý vítr do 4 m/s.

Toliko strohá zpráva z webu. Můžeme pouze potvrdit. Počasí téměř letní, dalo se jet pouze v "krátkých" a to bez toho, aby člověk vezl husinu jak Brno. Na seřadiště nás přifrčelo navzdory azurovému poledni pouze šest kousků. Čekali jsme víc, ale celá sezona je před náma, tak je to vlastně buřt. My jsme si to rozhodně užili. První pajda lesních kilometrů je ůspěšně za náma. Ostrým testem prošly i nové biky některých aktérů jarního švihu.

Od DBV jsme to mrskli durch městem na Třemešek a za slepičárnou ostře vlevo, směr Králecký úvoz. Když na jaře kopec, tak pořádnej loupák !!! Po vyplahočení se úvozem nás čekal svižný sjezdík do Dlouhomilova a poté další, již méně svižné stoupání k Cigánskému buku nad Brníčkem. Je to více než notoricky známá trasa, tak ani nemá cenu se obšírněji rozepisovat. U Cigána jsme slupli zásoby na cestu, rozloučili se s Alinem, který měl prcku jak pavián a kvaltoval domů. Naše cesta ale zdaleka nekončila a zbytek mini tlupy pokračoval mírnou oklikou na Bradlo. ( Cestou jsme potkali Evinu Komárkovou, čímž ji srdečně zdravíme ) Pod vyhlídku na Bradle se dá přijet z několika směrů. My jsme zvolili výmrsk po modrý TZ. Na jaře je to ideální varianta, jestli to má bolet, tak ať to stojí za hřích !!! Po vrcholovém fotu jsme naskákali na kola a zamířili po trati Moravského Bike Maratonu do Kamenné, Rohle a vyloupli jsme se až u Svatého Josefa. Dál jsme opět kopírovali štreku maratonu a kolem Bílého kamene jsme sešupajdili na asfaltku spojující Lesnici s Brníčkem. Dál už to byla nuda, asfaltový dojezd domů a hledání otevřené zahradní restaurace. Vyhrála Koruna.

Jarní kilometry prostě bolí. Ať děláte co děláte. Ale je to krásné utrpení, obzvlášť když sluníčko peče o sto šest.

PS. Bratři Kořínkovic, na vás jsme mysleli celou cestu. E-mailovou omluvu přijímáme, ale příště ...

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.