Šumperk - Praděd - Karlov - Skřítek - Šumperk
sobota 06.09. 2008

Takže jak už bylo řečeno, první delší švih po návratu z Gardy jsme namířili na Praděd. Do party jsme přibrali sourozence Aleše a Arnošta Kořínkovic z Libiny. Arnošt měl s náma premiéru, Aleš už zažil společnou prohlídku tratě Svaté Trojice. Oba dva si pak oprubovali krátkou trať bohdíkovského marathonu.

Start jsme měli naplánovaný na jedenáctou dopoledne od BPS, přece jenom nás čekala slušná porce kilometrů. A co teprve Kořínkovic famílii. Z dolní části Libiny to není do Šumperka zrovna malý kousek !!! Vzhledem k četnosti různých narozeninových oslav, pravidelných pátečních schůzí ( spojených s pravidelnou konzumací většího než malého množství piv a kořaly ) a abychom nekřivdili, tak i pracovním povinnostem, byla účast ze strany C.A.C docela skromná. A to bylo počasí jako na objednávku !!! Nic nepřipomínalo počátek září.

Trasa vejletu mířila bočníma uličkama do Vikýřovic, Rapotína a Vekých Losin. Dál jsme si to pukali po státní přes Loučnou až do Koutů nad Desnou. Takže zatím nic světobornýho. Hned za odbočkou vedoucí na Dlouhé stráně jsme se stočili doprava a kolem chaty Sokolky začali stoupat po rozbité lesní asfaltce. Cesta nás zavedla až na Petrovku, kde se změnila na kvalitní šoter. Ten pokračoval kolem Kamzíku a slušným stoupáním po úbočí Jezerníku. Během pár kiláčků jsme nastoupali pěknou řádku výškových metrů. První odfrk jsme si udělali na Švýcárně, kde jsme potkali Ladika, dědka C.A.C. A když bylo tak nádherně a junior Honza neprotestoval, pokračovali jsme až na vrchol Pradědu. Tam to připomínalo Václavák. Zoncna vytáhla spoustu lidí z města na hory. Vyfotili jsme vrcholovky, slupli traťovky a už jsme to mrskali ( spíš kličkovali mezi davem lidí, kteří si to mašírovali k vrcholu Alt Fátru ) směr Ovčárna a Hvězda. Pár set metrů před Hvězdou jsme se stočilii do prudkého stoupání vpravo ( je tam závora ). Přehoupli jsme se přes malý kopec, či co to bylo a v následném sjezdíku odbočili na první křižovatce opět vpravo, opět do prudšího výjezdu. Vypukali jsme na vrchol Temné a narazili na žlutou TZ, která nás krásným technickým sjezdem, který místy přechází v pravý singl, zavedla až do Karlova.

Ve zmíněném sjezdíku začaly první lapálie. Když pomineme skutečnost, že si sokolíci z Libiny nevzali na celodenní švih téměř nic na jídlo, nemůžeme nezmínit skutečnost, že vyrazili bez náhradních duší, lepení i pumpy !!! Ještě totiž nikdy nebodli. Ale tentokrát ano. A to zcela klasicky - hadí kousanec jak od anakondy. Smůlu si vybral Arnošt. Naštěstí my, staří kozáci, jezdíme vybaveni a tak oprava nezabrala ani moc času. Lepili jsme sice na etapy, páč není samolepící flek jako flek.

Z Karlova jsme to vymrskli na Mravencovku a pokračovali dál na vyhořelou chatu Alfrédku. Odtud po žluté TZ až pod Ztracené kameny a peprným sjezdíkem na Skřítek.

A přichází lapálie číslo dvě. Tentokrát Aleš nešťastnou náhodou urazil ventilek na zadním kole. To by ještě nebylo nic tak závažnýho, my máme duší víc než dost, ale ne průměr 29 palců !!! Aleš je totiž průkopník a lítá na devětadvacítce biku. Což je v danou chvíli problém. Byli jsme ale pořád dost daleko od baráku a tak jsme na ráfek natáhli klasickou šestadvacítkovou duši. Šlo to sice ztuha, ale narvali jsme to tam. Horší to bylo s následným huštěním. Duše už byla nafučená jako pátrací balón, ale plášť se na tom pořád jaksi giglal. Ale jet se na tom opatrně dalo.

Na Skřítku se naše cesty s bratry zvučného bikového jména rozešly. Přece jenom náhradní řešení u Alešova kola nebylo zcela ideální a do Libiny taky není nejblíž. My jsme pokračovali po zelené TZ a následně po lesním asfaltu na Hvězdu, Traťovku, Krásné a Šumperk. Suma sumárum něco kolem 92 km.

Že bráchové dorazili do Libiny v pořádku, víme z jejich telefonátu, ale to už byla tma. Asi nestihli domácí grilovačku, což mohla být lapálie s pořadovým číslem tři !!! Příště už určitě nevyjedou "jen tak". Tomu se říká škola života !!!

Tímto zdravíme Libinu a těšíme se na další společné akce.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Lago di Garda - Lago di Ledro
sobota 16.08. 2008 - sobota 30.08. 2008

Po dlouhých třech letech se opět vracíme na sever Itálie, do oblasti Trentino k jezeru Lago di Garda. Oproti roku 2005 nás jede poněkud méně a ne všichni berou tuto dovolenou za cyklistickou. Složení čtrnáctihlavé skupiny je poněkud různorodé a to nejen věkem ! Ale to nemá na naši cestu lautr žádný vliv. Bikerů z C.A.C je pouze osm kousků, zbytek party je turistického zaměření.

Cesta na Gardu

Na zhruba tisíc kiláků dlouhou cestu vyrážíme v pátek 15.08. 2008. Oprubujem noční cestu a doufáme, že se tak vyhneme zácpě na Italské straně. Počasí nám moc nepřeje, leje jako z konve a blesky křižují celou oblohu. Noční jízda se tak stává docela utrpením, které končí až za Brennerem. Itálie nás vítá sluncem a příjemnými teplotami. Koloně aut se nám sice nepodaří úplně vyhnout, ale alespoň se posunujeme. Ve dvě hodiny odpoledne dorážíme na místo, vyřizujeme formality s ubytováním a valíme na Casu Ornellu, která je na kraji vesničky Pieve di Ledro.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ubytování v Casa Ornella

Náše apartmány chvíli hledáme, jsou totiž pěkně zašitý na konci dědiny. Ubytování máme solidní, disponujeme velkým parkovištěm, garáží na naše kola, několika venkovními krby a bazénem s lehátky. Dva apartmány po čtyřech lidech máme v přízemí, jeden byt v podkroví. Ten má dvě ložnice a je pro šest kusů. První patro baráku zabírá byt majitelů. Celý dům je pojat vcelku velkoryse. Mramorové schodiště, solární panely, obrovské podzemní garáže, všude květiny, .....

Jezero Lago di Ledro leží zhruba deset délkových kilometrů a šest set výškových metrů od Gardy. Obzvlášť při návratech ze švihů je to citelně znát. Taky teplota Ledra a místního povětří je mírně řečeno "čerstvější". Ale jinak tady panuje pohoda a klid.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ledro - Baita Segala - Passo Rochetta - Pregasina - Ledro

První švih opět prověřil známou pravdu o ježdění na Gardě. Co osobně člověk nezná nebo nemá popsané od zkušenějších, tak ať ani nezkouší. Mapy jsou tu zrádné. Ale pokud rádi nosíte kola na zádech a hrabete se téměř po čtyřech, tak směle vyražte kamkoliv !!!

My vyrážíme v komorní sestavě na nám dobře známou trasu z Moliny di Ledro ( v mapě Valle di Ledro a také v terénu značeno modrým popisem AD nebo dřevěnýma cedulkama Rampiledro ) po více než strmých asfaltkách a betonkách, které přecházejí v pravý šoter a přes Bocca dei Fortini ( tady už značeno jen modré A ) dopukáme na kamennou chatu bez správce - Baitu Segallu. Dál to lupeme na sedlo Passo Guil a krásným singlem přijíždíme na Passo Rochetta. Kocháme se výhledy a valíme dál podle popisu hochů z Kreuzbergu. A to je po stezce č. 422 za závorou úplně doleva. Bomba technický sjezdík protkaný kořeny, skálou a mazanými zatáčkami. Ale na křížení s šotolinovou cestou děláme fatální chybu a netočíme k Malga Palaer, ale pokračujeme v přímém směru. Za chvíli cesta končí závalem. Vracíme se pár set metrů a pokračujeme po znovunalezené 422. A tak máme brzy možnost oprubovat jak chroupe vápencovej šoter pod kuframa zánovních cyklo polobotek. S bikama na zádech a pokřiveným úsměvem překonáváme vzdálenost, která nás dělí od městečka Pregasina. A že to nebylo jen pár set metrů !!! Inu, číst se má pozorně. Navíc jsme tuto trasu absolvovali před třemi lety. Ta dobře nám tak ! Z Pregasiny sešupeme až téměř ke Gardě na křižovatku staré Ponale štráse a supíme pěkně nahoru k Ledru. Krásných 600 metrů převýšení nám dává zapomenout na předcházející turistickou vložku.

Na Kreuzbergu je trasa popsána ke konci návodu na zdolání Passo Tremalzo. "Varianta zpátky k Ledru" je náš počátek trasy, ale v opačném gardu. Od Bocca dei Fortini pokračujeme po směru " Varianta do Pregasiny".

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ledro - Rifugio Nino Pernici - Ledro

Naše další cesta vede na Baitu Nino Pernici a jako před třemi lety, tak i tentokrát jedeme podle popisu Kreuzbergu. Mrskáme si to pouze v rodinné sestavě, junior má na Gardě premiéru a k tomu veze poprvé tretry a nášlapné pedály. Kupodivu nám to netrvá dlouho a za chvíli jsme na Malga Trat. Pohladíme zvědavý krávy a podle popisu jedeme skrz kravín směrem na Bocca di Trat. Během pár minut čučíme na chatu Nino Pernici a dech beroucí panoramata hor nad Gardou. U chajdy na terase je slyšet i čeština. Po malé svačince a obhlídce pozůstatků I. světové války si to namíříme po cestě č. 413 na Bocca Saval. Pozor - není v popisu z Kreuzbergu !!! Po hodně úzkém chodníčku dojíždíme ( někteří docházejí ) ke kamenným ruinám, kde uděláme pár fotek. Dál jedeme po pěšině č. 454, míjíme cikánskou farmu Malga Saval a ještě chvíli se kocháme parádním sjezdem. Ale všeho dočasu !!! Konec 454 je totálně nesjízný. Alespoň pro nás. A tak míří naše kola na ramena a měníme se opět v turisty. Naštěstí to není daleko a dá se občas naskočit do sedla. Tímto "indiánským" způsobem dohrkáme až do Pieve a to jsme vlastně doma. Cesta nám vede za barákem.

Na Pernici si o pár dní později vyšlápl sólo Karel a dal to až do Rivy, přesně podle rad kofrů z Litoměřic. A počátek sjezdu z Bocca di Trat je opravdu krapet strmější !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ledro - Lago d´ Ampola - Passo Tremalzo - Passo Nota - Ledro

Co o tomhle švihu napsat ? Není snad nic známějšího než tato legendární štreka. Je snad to, že z Pieve di Ledro se nemusí k jezírku Ampola po státní silnici vedoucí do městečka Storo, ale dá se jet souběžně po nově vybudované cyklostezce. Je to mnohem bezpečnější a taky záživnější. Nové stezky využíváme i my a pěkně se protahujeme za leknínovým jezírkem až na asfaltovou cestu, která vede na Passo Tremalzo. Třinácti kilometrový výmrsk si zpestřujeme počítáním zatáček. To nám usnadňuje číselné značení, které tady najdete na všech cestách směřujících vzhůru. Římská číslovka nad lomítkem označuje dekádu a pod lomítkem je číslo zatáčky v dané dekádě. Trošku složité, ale brzo se dá zorientovat. Na samotný vrchol k tunelu pod sedlem Bocca di Val Marza nám zbývá asi tak 131 zatáček a 1120 výškových metrů.

Samotný sjezd po hodně, ale opravdu hodně rozsekaném šoterwégu ( výraz převzatý z Kreuzberg.it ) nám kazí množství aut, které se úplně nesmyslně derou nahoru od "kanónu". Jinak je to klasika. Nádherné výhledy a téměř nekončící sjezd až na Passo Nota. Tady si trochu protáhnem ztuhlé prsty, vyblejsknem kanón i chajdu a šinem si to do do pořádnýho kopčiska směrem na Bocca dei Fortini. Od Tremalza až po Fortini je to značené jako modré A - protisměr Rampiledro. Od křižovatky Fortini značeno modré AD. Tady necháváme bez povšimnutí směrovku na Baitu Segallu ( tam už jsme byli a ještě tam pojedem ) a valíme po kvalitním šoteru a místy velmi skloněnému betonu směrem k Ledru. Výborná práce ! Trasu na Tremalzo podrobně popisují na Kreuzberg.it a jak zmiňují, neměla by vám chybět v repertoáru.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ledro - Lago di Garda - Ledro

Zachtělo se nám koupání a tak vyrážíme k teplejší vodě i vzduchu. Z Pieve di Ledro si to namíříme směr Molina di Ledro, obkroužíme celé jezero, tím se vyhneme provozu na hlavním tahu a užijem si nové cyklostezky. V Molině za kruháčem, na který nás zavedla cesta vedoucí podél jezera, jedeme rovně kolem pizzerie ( směr Legos ) a pár desítek metrů za ní odbočujeme přes chodník doleva a mizíme na nenápadném chodníčku, který nás vyvrhne až u mostu před tunelem do Pregasiny. To je taky novinka a výborná cyklostezka vedoucí souběžně s potokem Ponale. Má velice slušný sklon ( což jsme ocenili zejména při cestě zpět !!!) a různorodý povrch. Nedá se z ní nikde ztratit, pouze v Pre di Ledro je nutno hlídat stylizované slunce, vyvedené z mramoru na místním pidi náměstí, páč za touto parádou se točí doprava. Po projetí uzounké vesnické uličky si to frčíme po šotolině až ke státní silnici, která později ústí do tunelu vedoucího do Pregasiny. Tam my ale nemáme namířeno ( navíc do tunelu nesmí bicyklisti ) a tak na státní točíme doleva a po pár metrech zase doprava a po velice rušné silnici ( jediná spojnice Riva - Ledro ) dojedeme k šestikilometrovému tunelu, který vede na kraj města Riva del Garda. Tento tunel nás nechává zcela chladnými a pár metrů před ním odbočujeme do úzké skuliny mezi svodidla po pravé straně. Ocitáme se ve starém tunelu a zároveň na počátku dnes již legendární Ponale štráse, která nás vede až k vytouženým plážím u Gardy. A že je cestou na co čučet !!! A ten mumraj dole ve městě !!! Prcháme po přecpaném pobřeží až na kraj Torbole, kde nalézáme na místní poměry "opuštěnou" oblázkovou pláž. Voda je čisťounká, teplá a zvedají se poctivé vlny. Tak si to užíváme. I ti, kteří si doma zapomněli plavky. To je ale pech !!!

Zpáteční cesta je krapet do kopce, ale není jiné východisko. Ještě nafotíme pár obrázků Gardy, ale je opar a tak to není nic moc. Ale ještě bude hafol příležitostí na fajnový foto !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ledro - Passo Santa Barbara - Ledro

Podle jezdců z Kreuzbergu se jedná o novinku podobnou Tremalzu. Při troše dobré vůle se to tak dá napsat, ale nám se teda zrovna moc nelíbila. Asfaltová stoupání jsou plná aut a sešup zpátky k rybníku je takový jalový.

Cesta z Ledra ke Gardě je klasika a nikdy neopomeneme fotit profláklé pohledy. V Rivě blázinec a to samé v Torbole, kde chvíli hledáme odbočku nad hlavní silnici vedoucí do Naga. Začátek vypadá nadějně, projíždíme vinicemi na Passo St. Giovanni a zatím nás to docela interesuje. Stále se držíme litoměřického popisu trasy. Z Lopia začíná asfatl ztrácet své kouzlo. Dereme se pořád nahoru a kolem sviští jedno auto za druhým. Nic moc !!! Notně upachtění ( po celou dobu výjezdu nám na hlavu pere sluníčko, cesta je úplně otevřená, nikde žádný stín ) dorážíme do sedla Santa Barbara, doplňujeme vodu, trochu poplkáme a začínáme se poohlížet po odbočce na stezku č. 637. Slíbený skorosinglík je pravým opakem asfaltové výhně. Je tady tma jak v zadku, vlhko a celkem zima. Ale dá se tady pěkně vyprašovat a cesta mírně připomíná hvozdy v Jeseníkách. Sjezdík směr Arco je dlouhý, brní nás za chvíli prstíky od brždění. A taky se změní povrch cesty. Z netradičního jehličí na tradiční vápencovej šoter .

Z Arca mažeme v tom nejhustějším provozu ( pěknej humus ) směrem na Rivu a honem, honem k tunelu a vzhůru na Ponale štráse. A domů na Ledro. Po dnešní porci výškových metrů to tentokrát docela bolí.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ledro - Passo Tremalzo - Limone - Ledro

Pokaždé, když jsme se dostali na Passo Tremalzo, respektive k Albergo Garda Ristorante, očumovali jsme klikatící se stezku, která mířila někam k Limone. A tak jsme si řekli, že to oprubujem. Na webu jsme našli popis závodu Tremalzo BikeXtreme, který vede z Limone přes Tremalzo zpět do Limone. Právě v protisměru tohoto závodu jsme se chtěli spustit do "citronového" města. A pak trajektem přeplout do Rivy a vymrskat kopec na Ledro.

Letošní první výjezd na Tremalzo nám od jezírka Ampola trval hodinu a půl, ale to s náma jel junior Honza. Tentokrát jedeme bez "děcek"a čas je pár minut přes hodinu. Ale máme toho docela dost !!! Počasí nám nepřeje, vjíždíme do mraků a moc toho nevidíme. Pár kostnatých krav nám náladu nezlepší. Vyrážíme do sjezdu a vypadá to docela dobře. První foto děláme u vodopádů, zároveň opravujeme první defekt a začínají padat první kapky deště. A první blesk a první hrom. Perdy jak z děla !!! Bouře v Dolomitech je jiný kafe, kam se hrabou Jeseníky. V lijáku pokračujeme až na periferii Limone, kde se ukrýváme pod pergolou místního knihkupectví. A chčije a chčije. Někteří z nás propadají panice a volají o podporu do základního tábora na Ledro. Turistická sekce naší party nasedá do auta a přijíždí nás vyzvednout. Ta potupa !!! Ale vzhledem k tomu, že nás je víc než míst v záchranném vozidle, vyráží rodinná trojice Jitka, Luděk a Karel kolmo vstříc tunelům do Rivy. A není to nic moc. Po bouři je všude hafol vody a mraky aut, která nehledí napravo ani nalevo. Doslova letíme tunelama, rychlost neklesá pod pětatřicet kiláků za hodinu. Naštěstí si nás nevšímá ani policejní hlídka. S jazykem na vestě dojíždíme na konec úděsné cesty a ejhle, vylézá sluníčko a během chvíle je téměř azuro. Na staré Ponále děláme opět pár obrázků a po nové cyklostezce si to pukáme k Ledru.

O den později se dozvídáme, že si bouře na Gardě vyžádala dva lidské životy.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Pian delle Fugazze - Strada Degli Eroi - Pian delle Fugazze

Tak tuhle štreku jsme chtěli absolvovat již v roce 2005, ale jaksi se nám nevešla do itineráře. I když to není nic dlouhého, je tato trasa poněkud časově náročnější. Musí se totiž autem dojet do výchozího bodu cesty, což při ubytování na Ledru představuje víc než padesátku kilometrů. Proto si ráno přivstaneme a zamíříme dvěma vozy do sedla Pian delle Fugazze, za kterým začíná Cesta hrdinů - Strada Degli Eroi.

Jako již mockrát, tak i tentokrát se držíme popisu trasy od Kreuzbergu ( hoši díky, bez Vás by to tady snad ani nešlo ) . Nabíráme poctivě výškové metry a kocháme se výhledy do údolí. Ale ne moc dlouho ! Objevují se mraky a drží se na vrcholcích hor. Údolí Vallarsa je zatím ještě zalité sluncem, ale za prvním tunelem ( Galleria Gen. D'Havet ) je totální mlíko a není toho k naší škodě zrovna moc vidět. Naštěstí fouká vítr, který mraky sem tam potrhá a my pak valíme bulvy do propastí kolem cesty. Nemá to chybu !!! Bez problémů přijíždíme k chatě generála A. Papa a sedýlku Porte del Pasubio, za kterým se zvedá hora Palon. Ta je v mracích a tak vidíme velký kulový. Omrkneme první tunel ze Strada delle 52 Gallerie, jak nám radí Kreuzberg bikeři a děláme několik fotek údolí Val Canale. Mlha se trhá a tak valíme po šoterwégu 370 směrem ke knajpě Colle Xomo. Omámeni nekonečným sjezdem, který předčí věhlasné Tremalzo, přestáváme být ostražití a míjíme odbočku k Ponte Verde. Pálíme to pořád z kopce dolů a každou serpentinou se ocitáme o pěknech pár výškovejch metrů níž. Než chybičku v navigaci zaregistrujeme, jsme čtyři kiláky za odbočkou. To by samo o sobě nebylo nic dramatickýho, ale co to převýšení !!! Otáčíme milované ( zrovna teď moc ne !!! ) biky a trápíme se zpět. Je to záhul a to nás za již zmiňovanou hospodou čekalo další super stoupání. Ale není cesty zpět, auta máme na samém vrcholku.

A dál pouze citace se kterou se plně ztotožňujeme :

Rozhodnutím zkusit Pasubio stoprocentně nic nezkazíte i pokud jste ubytováni poblíž Gardy. Z Rivy či Torbole je to sice trochu z ruky (cca 40 km autem), ale tato trasa, která je zároveň součástí vyhlášené Fortezze Bike Tour, nabízí po všech stránkách jen to nejlepší, co echtovní biker vyžaduje. Nekonečné výhledy do několika údolí při výjezdech i sjezdech a supr šotolinky nahoru i dolu budou zejména skalním příznivcům Tremalza dlouho vrtat v hlavě a vnucovat otázku, zdali právě neabsolvovali něco jedinečnějšího. Zkrátka dle našeho názoru je to nejlepší XC kousek, který vám popisujeme a ten kdo nám věří, ať to zkusí. Nebude litovat!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ledro - Baita Segala - Passo Rochetta - Pregasina - Ledro ( repete )

Štreka na Segalu se nám hodně zamlouvá a tak ji absolvujeme třikrát. Ta poslední se vydařila nejvíc. Hlavně předsedovi. Ten si samou radostí ustlal v závěrečné kořínkové pasáži sjezdíku od Passo Rochetta k šotolinové cestě vedoucí k Malga Palaer. A výsledek - krásně rozpárané lýtko s předloktím a sedřený zadek . A kalhoty durch.

Od Malga Palaer valíme z kopce až k helioportu na Bocca Larici, kde se na chvíli zastavíme a vyjedeme na místní vyhlídku, která je nenápadně ukrytá za ovčínem. Otevírá se nám pohled na celou Gardu. Limone máme jako na dlani. Jsme nějakých 850 metrů nad hladinou jezera od kterého nás dělí téměř kolmá stěna. Po chvilce kochání a focení pokračujeme dál na Pregasinu. Po kvalitním šoteru a později betonu to netrvá ani dlouho. V Pregasině usedáme na vyhřátou terasu hotelu Panorama. Maisels Weisse jenom zasyčí.

Dál je cesta jednoduchá. Vlastně žádná jiná směrem na Rivu není. Po asfaltu to sešupem na vyhlídku se sochou madony v nadživotní velikosti a dál po staré cestě až na Ponale štráse. A to už máme na Ledro malý kousek. S velkým převýšením ovšem. Ale už to máme natrénovaný !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Ledro - Bocca di Giumella - Ledro

Při plánování tohoto švihu využíváme mapu Valle di Ledro ( 1 : 25 000 ), kterou jsme dostali jako pozornost od cestovní agentury. Z Pieve di Ledro se po nové cyklostezce přesouváme do vesničky Tiarno di Sotto, kde nám začíná prudkým prďákem naše cesta. V mapě i v terénu je značená modrými písmeny CB, později přechází v C. Šotolinová cesta vede lesem kolem říčky Massangla a docela hbitě nabírá výškové metry. Céčková značka se po úboč údolíčka í Val de Cadre škrábe k horské chatě Baita Alpini a pokračuje dál k rozcestí Bocca di Giumella. Cesta je to opravdu hodně strmá. Morálka je potřeba. Míjíme kravín Malga di Cap a po pastvině stoupáme vzhůru. Na řadu přichází tlačení. Konečně se dostáváme téměř až na vrchol C. Palone ( 1641 m ) a přichází sjezdík k sedlu Passo di Giovo. Následuje lahůdkový triálek mezi balvany a hadovitými kořeny, vylepšený dostatečným sklonem. Než se nadějeme, jsme zpátky v Tiarno di Sopra. Dál máme v úmyslu pokračovat v protisměru trasy AB, ale lenóra je silnější a my se vracíme domů. Jak se druhý den ukázalo, byl to dobrý tah, protože cesta AB v protisměru je na kole nereálná. Myšleno v sedle kola. S kolem na zádech to půjde, ale my jsme tady od ježdění a ne od nošení.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Turistická sekce - průřez tím nejzajímavějším

Hlavní tahounem turistické části osazenstva jsou "babičky" Maja a Lidunka. Jelikož se umí večer včas rozloučit s vínem a písničkou, nedělá jim nejmenší problém brzké vstávání. A tak, zatím co ostatní ještě vychrapují, babičky vyrážejí do hory. Za dvě neděle nastoupají pěkně po svých zhruba dvanáct tisíc metrů !!! žádná dvoutisícovka v okolí jim neodolá. Občas se k nim přidá i junior Honza, který neví co dřív. Kolo nebo pěší tůra !?!

Familie Nováčkovic nevynechá ani den ve svých bohatých aktivitách. Tak nějak vypadá aktivní dovolená - tenis, kolo, rybaření, plavání, turistika. Musíme před nima schovávat lyže, který jsme objevili v cyklogaráži, protože by byli schopní jet i lyžovat. Novomanželé si to prostě užívají. I s odrostlejším junákem Honzou a na vozíček upoutanou Klárkou, které se tady tuze líbí.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Pobyt - lenošení, koupání, večírky

Jsme na dovolené a tak si užíváme. Někteří se vypravují na vejlety ke Gardě , pátrají po slevách a nakupují hadříky od Arca až po Malcesine. Nákupy spojují se špacírem po malebných uličkách a po oblázkových plážích. Koupat se můžeme i v "našem" bazénu. Ba co víc, u koupání se dá i pěkně popíjet mírně perlivé stolní víno, kterého jsou tu plné markety. Není to nic pro fajnšmekry a znalce vín, ale odpoledne to náramně obohatí. Obzvlášť v kombinaci se slunečným počasím a teplotou kolem třiceti stupňů !!!

V podvečer často grilujeme. Někdy i rybky, ale ne vlastnoručně chycený. Tomáš s Honzou sice utratili za rybářský lístky majlant, ale na místní ryby si nepřišli. Nelapili ani čudla. Za utracený háky jsme mohli v klidu kupovat každej den několik porcí fajnovýho lososa. No nic, buřty taky nejsou k zahození.

Grilování se ve většině případů ( k nemalé radosti sousedů ) protáhne ve večírek. A to my umíme. Potrénujem krapet krvavý záda - litr vodky a stejně tak griotky musí stačit. Tomáš hrábne do strun a sborově zapějem nějakou tu lidovou. Taliáni mají nesmírnou radost. Po přezpívání několika zpěvníků přichází na řadu přehrávač CD platní a tanec pod širým nebem.

A to je z expedice Lago di Garda definitivně všechno. Zase někdy příště. Už teď se těšíme !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Svatá Trojice - Bikemarathon Bohdíkov 2008
sobota 09.08. 2008

Závody jsou v nenávratnu, črnáctidenní vejlet na Gardu je před náma. A času tak žalostně málo !!! Tak žádné dlouhé litánie a jenom ve zkratce : Počasí nic moc, ale lepší než drátem do oka. Účast závodníků přiměřená, ale za tu dřinu by jsme zasloužili o pár desítek borců víc. Dětí oproti loňsku přibylo. Účast bikových hvězd také dobrá, namátkou Pavel Boudný, Aleš Kestler, Adam Pilčík ...... Z Kouklas Teamu taky dorazili, tak houby zle. Zranění minimální, pouze jeden výjezd záchranného předsedovic vozu Peugeot s posádkou sličných zdravotnic. Výsledkem parakotoulu bylo vyhozené rameno. Jinak pár odřenin a obraženin. Kolize u dospělých kategorií žádné, děcka se smotaly hned po startu. Výpočetní technika nezklamala, regulovčíci regulovali, reklamací minimum. Teda až na děti, kde nám to letos jaksi haprovalo. Ale ono se dosti blbě improvizuje, když se hodinu před startem dozvíte, že jste bez časomíry a hlavního rozhodčího. To je pak každá rada drahá. Na změření všech kategorií jsme měli pouze obstarožní mobil a jedny stopky , které nám těsně před startem dovezl Mira Homola ze Sokola Hrabenov. Čímž mu tímto ještě jednou děkujeme !!! Jinak by jsme byli v ...... Však vy víte kde !!!

Večerní bike párty se taky vydařila ( jak jinak, po těch nervech ), DJ Milda Accept hrál pouze pro nás a Kouklasáky, kteří jako jedni z mála zůstávají v Bohdíkově celý víkend. A to už šest let !!! No a po setmění dorazili místní sokolíci a místní stehna. O zábavu bylo postaráno až do ranních hodin. Opět jsme se zdokonalili v konzumaci Krvavých zad.

Obrovské díky patří všem z FK Bohdíkov a rodině Divišovic, kteří nám moc a moc píchli. A nesmíme zapomenout ani na tlupu regulovčíků, kteří mokli na trati víc jak půl dne. A to spousta z nich nemá s kolama lautr nic společnýho. A když už jsme u toho děkování, musíme zmínit zdravotní sestřičky, porodní báby ze šumperské porodnice ( maraton je horší než porod ), Dana na čtyřkolce, který jistil ze zadních pozic závod dětských kategorií a všechny enduro jezdce z Coufalovic teamu. Ti nalítali po Hanušovické pahorkatině stovky kilometrů.

A příští rok, kdo ví ?!?!?!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Prohlídka tratě Svaté Trojice 2008
neděle 03.08. 2008

Páč máme před závodama docela dost práce ( jak kdo, že !?! ), nebudeme se zdržovat velkejma románama.

Neděle ráno, čas 08:15 a začíná drobně pršet. Do odjezdu na seřadiště zbývá necelých patnáct minut a venku nic moc počasí. V 10:00 je po dešti a můžeme vyrazit. Není nás sice tolik jako loňský rok, ale posvícení není také každý den. Zastoupení má Piranha, Cyklo Polách, Ski Snow Surf a famílie Kořínků. A taky mladej Vašíček, adept C.A.C

V docela svižném tempu dopukáme do Bohdíkova a přibereme do party staršího žáka z Kola Kaňkovský. A valíme dál. Sluníčko peče, tempo stále svižné. Než se nadějeme, jsme na Severce. Dáváme oběd a chystáme se k odjezdu. Přichází náhlá přeháňka, která nás zahání do chaty. Pěkně k baru a malé kořaličce na zahřátí. Přestává pršet a tak frčíme dál. Během několika málo kilometrů jsme od bahna až za ušima !!! Za slunečného počasí urazíme zbytek trasy, šikulu od Kaňourů zavezeme do Rudy a přes Hrabeňák valíme do Šumperku. Končíme na zahrádce hotelu Hansa, kam přijíždějí zbytky našeho teamu, které byly lenošné vyrazit na prohlídku tratě. A to je všechno !!!

PS. Leader poháru Kechťa nám cestou předvedl parádní polet přes řidítka. I mistr tesař se někdy utne.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Šumperk - Paprsek - Šumperk
neděle 06.07. 2008

Již sedm let jezdíme pravidelně na státní svátek, který ohlašuje začátek letních prázdnin, do Hynčic pod Sušinou. Oslavíme kumulované narozeniny několika zasloužilých členů, opečeme maso, zlikvidujeme nějaký to pivo a něco málo vysoko oktanové slivovice. A to nejdůležitější - vyrazíme na Paprsek. Letos bylo všechno jinak. Barva usoudil, že tradiční camp, nesoucí jeho jméno, nebude a basta. Ale my jsme byli jiného názoru. Když už nemůžeme na chajdu, tak ve výletu na Paprsek nám nemůže nikdo zabránit. Ze Šumperku je to sice docela štreka, ale za celej den se to dá v pohodě objet.

Zvolili jsme již odzkoušenou trasu Šumperk - Tulinka - Rejchartice - Ludvíkov - hotel Diana - Žárová - Pekařov - Tři kameny - Přemyslovské sedlo - Černá stráň "skruže" - Alojzov - Banjaluka - Ostružná - Petříkov - Brousek - Císařská chata - Paprsek - Medvědí bouda - Kunčická hora - Kladská brána - Návrší - Hynčice - Vojtíškov - Vlaské - Hanušovice. Kopřivnický kopec jsme pro jistotu objeli přes Raškov - Bohdíkov a honem do Hansy v Šumperku. Suma sumárum 120 poctivých kilometrů a 2150 metrů převýšení. Pár opruzenejch zadků a u dvou dam došlo i na předky !!!

Barva Camp sice nebyl, ale Paprsek jsme i tak pokořili. Honza Husů by měl radost.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Dobytí Šeráku
neděle 22.06. 2008

Po sobotní výpravě na Františkovu myslivnu a šmejdění kolem horní nádrže přečerpávací elektrárny jsme si v neděli cvakli štreku Šumperk - Červenohorské sedlo - Šerák - Branná - Bohdíkov - Šumperk. A aby to nebylo tak jednoduchý, na Červenohorské sedlo jsme se drápali podél Šindelné hory ( zelená TZ z Koutů nad Desnou ). Kopec je to víc než slušný.

Z ČHS jsme si to pustili po závodní sjezdovce rovnou přes "padáky" a zabrzdili jsme až ve Filipovicích. Dál nás čekalo echtovní stoupání po modré značce na samotný Šerák. A to stálo opravdu za to !!! Jedno z nej v Jeseníkách. Morálka dostala co proto. Ono se tomu nedá ani divit - na slunci výheň přes 35°C a k tomu hustej a nekonečnej šoterwég. Jen tak pro představu : na šesti km převýšení téměř 700 m. Prostě paráda !?!?

Po svačinpauze na Jiřího chatě jsme vyrazili vstříc dobrodružství, které jsme čekali na červené turistické značce směrem na Čerňavu. V mapách je tento úsek označen jako nesjízdný. A moc se geodeti nepletou. Po cestě je pár extra lahůdek, kde i ostřílení borci slezli z kola a pár metrů pokračovali pěkně po svých. Ale jinak se to dá, když člověk tak trochu vypne mozek a je ochotnej jet úplnou hranu.

A dál už to bylo dosti fádní. Sešup do Branné a po asfaltu až domů. Původně jsme chtěli ve Františkově uhnout po modré TZ a vyškrábat se až na Tři kameny a pak upalovat domů. Ale měli jsme toho za celej den tak akorát dost. Třeba někdy příště.

Suma sumárum to po sobotních 83 km hodilo v neděli téměř 90 km a víc než slušnou porci převýšení. Kopce rozhodně srovnatelné s Gardou. Pouze pro otrlé.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Králecký úvoz
středa 28.05. 2008

Středa, konec května, krásné počasí ( to ne vždy, letos ano ), obec Králec / Dolní Studénky u Šumperku. A téměř místní cyklista tělem i duší Šolis. Tato kombinace již po několik let znamená pouze jedno : Králecký úvoz.

Pověstným hvozdem, podle kterého je závod pojmenován, se bikeři proženou ( jak kteří ) až čtyřikrát. Záleží pouze na kategorii. Ti nejmenší si obávanou stojku frknou pouze jednou, ale na vrcholu úvozu moc štěstím neoplývají. Dál následují hravé pasáže, nečekané výjezdy, nějaký ten skok a na závěr pěkně sešup po louce do dědiny, kde zázemí závodu poskytuje areál místní mateřské školky.

A to je pro dnešek vše, prioritou byly obrázky. Zbytek informací přineseme v co nejkratším čase. Ale koho by vlastně zajímaly takové prkotiny, jako jsou třeba výsledky závodu. No uznejte !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Minimarathon Mrtvý muž
sobota 24.05. 2008

Již osmý ročník populární "Mrtvoly" odstartoval tuto sobotu. Po lońské premiéře se hlavní zázemí závodu, stejně jako start i cíl přesunulo z Vikýřovic opět na přehradu Krásné u Šumperku. Zcela neplánovaně se Mrtvý muž stal otevírákem Šumperského poháru horských kol, jelikož dva předchozí závody byly zrušeny.

My jsme sice byli u toho, ale tentokrát hlavně v roli statistů. Páteční večírek se nám totiž krapet vymkl kontrole a domů jsme se vraceli až za zpěvu ptactva a za úplného světla. A to se potom dost blbě závodí. Na start samotného závodu se postavila jen čtveřice C.A.C - Miloš a Marek Hejtmánkovi, Ondra Juhaniak a Krtek. První trojice jmenovaných ukořistila postavení na bedně a první cenné body do poháru. A vždycky se jednalo o druhý flek !!! Krtek urval pěkné dvanácté místo v kategorii Muži B. Takže ještě že nás nestartovalo víc, páč na ostatní účastníky by už nezůstalo lautr nic !!! Teda jako na bedně.

A aby bylo učiněno tradici za dost, rozštípal se i letos jeden ze závodníků ( Silný Team Uničov ) a na přehradu musela dojet rychlá. Tak snad to nebylo nic vážného.

Fotodokumentaci pro galerii pořídila Iva, náš spolehlivý kustod. Je to sice jen pár obrázků těsně před závodem, něco ze startu a něco málo z vyhlášení výsledků. Fotečky z tratě musíte vyšťárat na jiných webech.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Opékáme buřty a družíme se.
pátek 09.05 2008 a sobota 10.05. 2008

Pár dnů před druhým volným májovým dnem nacházíme v poště e-mail se zvídavým dotazem na naše ježdění po okolí. Na netu nás totiž vystopoval Ondřej z Prahy, který pravidelně dojíždí do Šumperku k rodině své přítelkyně. A kolo vozí vždy s sebou. A páč už ho nebavilo jezdit sólo, slovo dalo slovo a přifařil se k nám. Jednak v partě se líp bajkuje a taky místní "borci" ( to jako my ) znají ty nejlepší cesty po okolních hvozdech.

Ve čtvrteční svátek jsme společně vyrazili směrem na Pekařov a cestou vyzvídali co je vlastně Ondra zač. My jsme o něm nevěděli lautr nic, on o nás téměř všechno. Internet je prostě mocné médium. Křupli jsme něco kolem padesáti kiláčků s celkem zajímavým převýšením 1034 m.

V pátek jsme naplánovali pro naše nezvedené ratolesti táborák na Tulince. Jako nápad se nám to jevilo úplně skvělý. Ne tak našim dětem !!! Trávit ve společnosti rodičů a dalších "gerontů" společné odpoledne a večer nebylo tím pravým šálkem čaje. Tak to prostě až na malé vyjímky bojkotovaly. My jsme si buřtíky opekli samy, zalili jsme to pivem a na závěr vzorně uhasili ohniště. ( Alin je stále ve formě, prostata neprostata ) Jak za mladých let. Děcka o hodně přišly !!!

Hlavní sobotní švih jsme naplánovali částečně po trase maratonu Rampušák. Přes Senovou, Bludov a kostelík nad Hrabenovem jsme to doklepali do Olšan a Klášterce, přeťali státní silnici a pokračovali směrem na Zborov. Po modré TZ jsme si to vyprašovali do Horní Studénky, dál po žluté TZ k rybníku Sychrov a po rudé TZ až na Hambálek. Šipky maratonu nás vedli dál po pěkné vrstevničce, která se posléze změnila v pořádnej prďák. Krutý výjez byl odměněn následným sjezdíkem až na ( opět ) modrou TZ. Následoval přesun Klášterec, Bartoňov a krapet strmý výjezd Radomilovem na Zlatník a ke kostelíku. To už jsme měli udělanou značnou žízeň a jako nejrychlejší varianta směr hospoda se nám jevil sjezd úvozem do Bludova a kolem hampejzu na Zámečku pěkně kalupem do Šumperku ( po modré TZ ) na letní zahrádku hotelu Hansa.

Tak snad se vyjížďka povedla, bylo nás tentokrát opravdu docela dost. A do cíle trasy dosupěli úplně všichni, ani žádný zkratky se nekonaly !!! Někdy příště Ondro ahoj a děkujeme za společnost.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Author Šela Marathon očima Igora "Mrázka"
sobota 03.05. 2008

Igor jel původně pomáhat, ale obětavých rukou bylo letos víc než dost a tak se mohl jen tak potulovat a pozorovat dění kolem závodu a nasávat atmosféru. A taky oprubovat nový celopéro. A trošku se tím těžkotonážním krasavcem pochlubit.

My jen dodáváme odkazy na fotky a reportáž z pera mtbs.cz, další foto u Miroslava Chládka, také na Beskyd Bike umí udělat pěknou galerii. Kdo má chuť pátrat, ten se třeba objeví na fotkách Michala Vybírala. Mraky fotek ( ale všechny na jedno brdo ) jsou k mání u Iva Mokruše. No a to je všechno, zbytek si najděte na webu.

My klademe pouze závěrečnou otázku : Kam se v té záplavě téměř dvou tisícovek lidí poděl závod horských kol ? Je to cirkus nebo snad pouť ?! Ale proti gustu žádný dišputát !

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Svatá Trojice - Severomoravská chata
neděle 04.05. 2008

V Madridu vrcholilo klání o nominaci na olympijské hry a my jsme zaveleli směr Severomoravská chata. Museli jsme omrknout v jakém stavu se nachází trať po řádění uragánu Emma a dalších "dívčích" větrů. A kupodivu to není tak strašný, dá se všechno bez problémů projet.

Počasí nám na letošní bídu docela přálo, ale kolem nadmořské výšky 1000 m je stále kosa. Holt, dokud je na Pradědu sníh, tak v podhůří je prostě chladno. A jinak to nebude. Moravský ledovec je Moravský ledovec.

Ale ani zoncna a modrá obloha nedokázala vytáhnout všechny naše kumpány do sedel bajků. Raději trčeli doma. Nebo že by obava z délky a převýšení vyjížďky ???

Svoji premiéru na nedělním švihu si odbyl teamový nováček Ondra Juhaniak a to i přes to, že v sobotu závodil na Jesenickém šnekovi a umístil se na druhém místě ( fotogalerie ). A vzhledem k tomu, že je z Velkých Losin, tak se mu výlet protáhl na téměř sto kiláčků !!! Což je už docela slušná porce na čtrnáctiletého junáka.

Martina si snad u každé odbočky pohrávala s myšlenkou o zkrácení své spanilé jízdy, ale nakonec to pěkně křupla úplně celý a určitě se jí to líbilo. A jak jí panečku šmakovalo pivo po dojezdu !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Rešovské vodopády - Sovinec
neděle 27.04. 2008

Po dlouhé době k nám i o víkendu zavítalo slunce a tak jsme naplánovali dálkovou. Lesem, mimo asfalt, projet kolem Rabštejna nad Bedřichov, Dobřečov, minout Horní Město a dorazit do Tvrdkova. Dál frčet na Rešovské vodopády, Rešov, Valšovský důl, hrad Sovinec, Dlouhou Loučku, Křivou, Rudu, Křížovou horu, Břevenec. A pokračovat dál směrem na Oskavu, přes Mostkov, Václavov, Mladoňov a Malínem rovnou domů. Je to nějakejch devadesát kiláčků a hodně slušný převýšení !!!

Z klubového švihu se nakonec stal téměř rodinný výlet. Předsedovic famílii ( včetně švagra ) doplňoval pouze guru Alin. Ten se ale v Tvrdkově vydal po asfaltu domů a tak zůstal o nejzáživnější a rozhodně nejvýživnější program vejletu ochuzen. Ale jako vždy, záleží na úhlu pohledu. Náš zbytek se vydal po červené turistické značce vstříc dalším bikovým zážitkům. A že jich bylo !!!

Rešovské vodopády jsou ideálním místem pro pěší turisty. Ne tak ideální jsou pro bikery !!! S kolem nad hlavou se dost blbě balancuje na skalách u vodopádů a ještě blběji se po nich leze. Obzvlášť vypečená je mokrá skála nebo drěvěná lávka. Bikové tretry jsou na podobné pokusy jako dělané. A jenom tak matně tušíme, že fláknout z tý vejšky do rozdivočené vody s kolem na hrbu by nebyla žádná prča. Ale i tak to bylo bezva a můžeme jen doporučit. Po lezecké vložce následoval óbr strmej výjezd do obce Rešov ( stále po červené TZ ), místy stoupání 29%. Taky bezva !!! Kam se hrabe Garda. Za odměnu po tomto očistci následovat hravý triálek, místy hravý až moc, do Valšovského dolu. Adrenalin jedna báseň. A taky hafol pracně nasbíranejch výškovejch metrů v trapu. Následné stoupání lesem na Sovinec nás pouze utvrdilo v přesvědčení, že dnes to nebude rozhodně zadarmo. A stále jsme se zuby nehty drželi červené značky.

Na Sovinci už zavírali a moc se tam s náma nemazlili. Vodu nám dát nechtěli a tatranky nám prodali za lidových 15 Kč. Bodrému stánkaři ta zlodějina koukala z očí. Na nic jsme už nečekali a hnali jsme domů. Nejprve krásný a dlouhý šotolinový sjezd do Dlouhé Loučky ( zelená TZ ) a pak méně krásný a ještě delší výšlap do dědin Křivá a Ruda. V Rudě jsme to lupli kolem kostela po křížové cestě na Křížový vrch a dalším povedeným sjezdíkem jsme zburáceli před Oskavu, do dědinky Břevenec. No a dál jsme nepohrdli vymožeností asfaltových cest a plouživým tempem jsme se vyčtverali přes Mostkov a Václavov do nekonečného kopce k vrtuli u Mladoňova. A to jsme měli vyhráno, páč domů už to bylo až na malý brdek za Dobrou náladou jenom z kopce.

A co na závěr ? Prima novej švih, dlouhej, těžkej, ale rozhodně stojí za tu dřinu. Ty piva po dojezdu jsme si fakt zasloužili. Tak snad nás příště pojede víc !!!

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.

Nikdo nemládne - holky slaví narozeniny
sobota 16.02. 2008

Hromadné oslavy narozenin spojené s předáváním darů jsme před nedávnem odpískali. Kdo měl furt něco vymýšlet za dárky a následně je pracně shánět. A pak jsme si taky náramně kazili fazónu. On takovej večírek dá totiž pořádně zabrat. A jak jsme již psali minulý rok, jen tvrdí junáci se po "domácí kořalce na druhý den ráno cítí svěží a mladí".( Kreuzberg, Nad Matrou sa blýska...) Taky nikdy nezůstalo pouze u popíjení v jednom podniku, ale s železnou pravidelností se vyráželo za písničkou a tancem ! Ale u kulatin jsme udělali vyjímku, pěkně jsme se hecli a zvládli jsme nakupování darů i merendu samotnou. A to na výbornou !

Předsedovic ( Jitka ) a místopředsedovic ( Martina ) panímámy oslavily minulý víkend svá kulatá jubilea. Není se sice čím chlubit, ale čas je prostě neúprosný. Narozeninová merenda proběhla ve vyzdobeném restauračním zařízení Held. Holky něco napekly, něco možná i Pitris, ale to ví pouze Marťa. Padly mražené zásoby od Vánoc a stoly se jen prohýbaly. Zabrali jsme víc jak polovinu báru a slavili až do ranních hodin. I tanečky na závěr byly, vše při starém !

Fotogalerie obsahuje klasické obrázky s motivy oslavenců a jejich někdy dost šílených kreací. Čím víc promile, tím větší touha narvat si nějakou pochutinu do rozličných tělních otvorů. Ne vždy to byly ústa ! Také touha tulit se a družit se vyplavala na povrch. Trojice, dvojice - hetero i homo. Všechno bylo k vidění. A protože v zaměstnání tráví člověk poměrně hodně času, nechyběly na večírku Jitčiny kolegyně z Trax Jeans. A bavily se náramně !!! A my taky.

Kliknutím na fotografie vstoupíte do galerie.